Tvorba
Co se týká tvorby, nevím zcela určitě, s čím se pochlubit. Jestli úplně se vším, což riskuji, že Vás po pěti minutách odveze záchranná služba, nebo jen s něčím, což je mi zase líto, že Vás možná ochudím o nevšední zážitky.
Zcela zásadní informací je to, že minimálně 90 procent toho, co jsem napsal, tvoří humor. Velmi obdivuji tvůrce skvělé knihy Pan Kaplan má třídu rád Leo Rostena, jedinečného Jerome Klapku Jeroma (nejsem si úplně jist skloňováním tohoto jména, z našich pak Zdenka Jirotku, Zdenka Rosenbauma a velkého mága humoru, plzeňského rodáka Miroslava Horníčka.
Začínal jsem ovšem jako každý, to znamená básněmi. Určenými pro děvčata. Pokračoval jsem písňovými texty. Ovšemže pro děvčata. Opěvoval jsem jejich půvaby. To psaní textů mi zůstalo do dneška. Jen ty půvaby se poněkud změnily.
A pak se jedno děvče na ty texty chytilo. A bylo po ptákách. A po bohémském životě. Začal ten normální, obyčejný. I když dlužno říci, že hezký. To tedy bezesporu.
K psaní jsem se vrátil s větší intenzitou poté, co vypadlo poslední holátko z hnízda. Najednou bylo na všechno více času. Vstoupil jsem do Ason-klubu, což je sdružení pro mladé a nezavedené literáty, z čehož jsem splňoval pouze tu druhou část. Poté jsem začal přispívat do PLŽe, literárního měsíčníku. No a odtud už byl jen krůček k napsání, a za bolestí, které se blíží porodním, k vydání první knihy a rok nato druhé. S jídlem prostě roste chuť. Názvy a nakladatelství jsou uvedena v oddílu bibliografie.
V současné době mám na kontě osmnáct knížek, z nichž sedm jsem stvořil zcela sám, u jedenácti jsem veden jako spoluautor.